Tento rok na podzim jsme měli v plánu vyrazit do Nepálu a dát si trek kolem Annapurny. Ve složení já, Ivka, Šárka a její tehdejší přítel (Petr). První tři účastníci se už nějakou dobu znají, speciálně Ivka se Šárkou. Ale já jsem o Petrovi zatím slyšel jen z vyprávění a Ivka s ním též do styku moc nepřišla. Takže nás napadlo zajet si na víkend do Budapešti a trochu se všichni oťukat. No co vám budu povídat, Nepál se už nekonal :-).
Pátek 23.2
Dneska jsem toho v práci moc neudělal a o půl jedné jsem už stepoval ve Vaňkovce a čekal na ostatní. Kolem druhé odpoledne nás vyzvedl Petr jeho autem a my vyrážíme směr Budapešť.
Nevím zda je Petr takový normálně nebo jen chtěl udělat dojem, ale většího machýrka jsem snad v životě neviděl. Co je horší ty jeho názory byly občas na přes hubu. Nemám problém s názory cizích lidí, ale když vám někdo v kuse říká jak je naše země úplně na prd (jeho slovy sračka) a všichni “dobří” lidé z ní odešli a zbyl tu jenom póvl, tak to už je i na mě moc. Ale budiž jedeme jeho autem, tak se spíš snažím koukat z okna a vůbec se nezapojovat do debaty.
Cesta utíká svižně a těsně za Maďarskými hranicemi stavíme na oblíbené benzínce Petra a cpeme se výborným gulášem. Plus mínus za další hodinu cesty před sebou vidíme první světla Budapešti. Jsem natěšený jak malé dítě co před sebou vidí nerozbalený dárek. Normálně jsem spíš na hory a samotu, ale z nějakého důvodu jsem se do Budapešti strašně těšil.
Trochu mě pobavila dopravní situace, protože skoro všechny silnice byly jednosměrky a my jsme dvakrát špatně odbočili, což pro nás znamenalo objet si pár bloků a hurá na další pokus (v tom aby se prase vyznalo :-) ). Asi po hoďce jsme našli parkování kousek od našeho hotelu za 60 forintů na 3 dny. Kdyby to někoho zajímalo kurz je 12 forintů na 1 korunu. Takhle levné parkování by jsme u nás nikde nesehnali :-).
Na hotelu jsme se moc neohřáli, protože přece nebudeme sedět na pokoji, když jsme konečně dojeli a jdeme na prochajdu noční Budapeští. Máme štěstí, protože dnes je speciální událost a to, že všichni obyvatelé, kteří se chtějí zbavit starého nábytku ho můžou vyhodit na chodníky/ulice. Takže se procházíme mezi hromadami harampádí a koukáme na šrumec kolem nás. Připadal jsem si jako ve velkém blešáku, páč všude byli lidé, co prohlíželi jednotlivé harampádí a pokud se jim něco líbilo hned to brali domů.
Dáváme nějaké jídlo a pití, kde k mému překvapení mají celkem dobré pivko :-) a kolem půlnoci se trháme a každý si valí po svých. My se jdeme podívat ještě na chvíli k řece a pak kolem půlnoci hurá na kutě.
PS: Mají tu hodně rychlé popeláře, protože ráno nebylo po blešáku ani vidu ani slechu.
Sobota 24.2
Snídaně jedním slovem luxus (Švédské stoly s velkým výběrem). Naštěstí jsem už vyrostl z české nátury ve stylu je to v ceně, tak toho sežeru co nejvíce. Takže jsem ze snídaně odcházel příjemně najezený.
Po včerejším né moc dobrém přivítání jsme si dali plán jít každý svou cestou a sejít se na pozdější oběd, což jsem vítal s otevřenou náručí. Tak jsme si to s Ivkou střihli loudákem po městě.
První zastávka byl parlament, který patří mezi hlavní ikony Budapešti. Hlídací garda před ním byla jako vystřižená ze Švejka a muselo být holomkům pěkná kosa, ale drželi dobře :-). Krapet mi to tu připomíná Prahu, ve středu protéká Dunaj místo Vltavy. Karlův most tu sice nemají, ale ty místní též stojí za to jako třeba “Széchenyi Lánchíd”. Místo Stromovky tu mají ostrov zaměřený na sportovní vyžití “Margitsziget”.
Odpoledne dáváme scuka na pozdní oběd a sedáme do malé restaurace na oběd. Jídlo super jen ty Petrovi řeči, no nesedí mi tento člověk. Takže po jídle se opět trháme a razíme znovu po svých. Náš cíl je dostat se kus nad město k soše “Liberty Statue” odkud je nádherný výhled na město. Zrovna je zlatá hodinka, takže pohled je ještě více umocněný zapadajícím sluncem.
Berem to sedmimílkama po parku dolů a přecházíme do prostoru “Budínského hradu”, kde se snažím něco málo blejsknout, ale je tam hrozná zima a fučí tak si připadám jako královna (kdo ví co myslím :-) ).
Celý den byla dost velká kosa a občas i velmi nepříjemný vítr a my byli skoro celý den venku, takže toho začínáme mít dost a razíme zpět na hotel, kde dáváme sraz se Šárkou a Petrem. Po chvilce domluvy ještě vyrážíme na společné jídlo do města a hurá na kutě.
PS: Obsluha v restauraci je moc milá při vstupu, ale jakmile člověk dojí už ho celkem ignoruje.
PS2: Budapešť je plná různých tematických soch od nadlidských velikostí až po malé pár centimetrové skoro přehlédnutelné. Moc se mi to líbí!
Neděle 25.2
Ranní probuzení bylo krapet delší, ale s tím se dalo počítat po včerejším celodenním toulání ne zrovna v letních teplotách. Když jsem koukal na trek z minulého dne, tak jsem dali něco kolem 30 km.
Včerejší rozhodnutí posunout snídani o půl hodiny dříve se ukázalo jako dobrá volba, páč jsme se v klidu nacpali a nemuseli se strkat u stolů s ostatními nocležníky.
Po snídani bylo znovu rozhodnuto, že si půjdeme každý svojí cestou. A my zvolili směr další ikony Budapešti kostel “Szentháromság tér”. Měl jsem z toho takové smíšené pocity, protože kostel a náměstíčko byly vážně překrásné, ale ty hordy lidí a ta divně vypadající kostka jako hotel co stála hned vedle kostela to hodně kazily. Ale na druhou stranu byl tu pán co hrál krásně na housle a to neměl žádné struny :-).
Co mě překvapilo je automatické účtování 10% dýška i u blbého stánku se svařákem, ale prostě jiný kraj jiný mrav.
Bohužel čas neúprosně utekl a po společném obědě jsme se nasoukali do auta na cestu domů. Cesta zpět byla po pravdě ještě horší než cesta sem. Nevím co s tím autem bylo, ale prostě dozadu na nohy to foukalo studeně místo teplého topení :-). Takže jsme celou cestu měli nohy zabalené v bundách a i tak jsem hned po příjezdu letěl do teplé sprchy trochu rozmrznout.
Ale co mě překvapilo ještě více na cestě zpět byl Petr, protože byl dost jiný, ale možná to bylo jen tématem rozhovoru. Ale i tak se Nepál na podzim nekonal.
Závěr
Budapešť je překrásné město. Je tam hezky, je tam levno. Ideální destinace na víkendový výlet do civilizace.