Úvod
"Šárka to tedy definitivně odpískala?" už to tak bude, takže počet účastníků zájezdu do zimního Islandu zůstal na čísle 3 + 0,5. Ivka, Kolja, moje maličkost a jako vždy Losičák s námi letí také.
Proč zrovna na Island v zimě? Spíš bych se ptal a proč ne? Zima a tma? Takže plus mínus jak u nás. Ale dobře, důvod byl hlavně díky levným letenkám, které se nám podařily sehnat a prostě proč to nezkusit, když jsou ty možnosti.
Na Island máme plus mínus týden, proto padl návrh zůstat spíš na jižní straně ostrova, ale tu pro jistotu projet pečlivěji.
29.12.2019 - neděle
Letí nám to z Prahy, takže hurá na české dráhy a alou do naší matičky. Jako správní výletníci hned ve vlaku vybalujeme svačiny a s žolíkem v ruce nám cesta utíká tak nějak sama.
Každý máme batůžek se základní výbavou podle osobních priorit. Já třeba oželil náhradní tričko a spoďáry, abych mohl přibalit teleobjektiv :-). Krapet mě mrzí, že nevezu vlastní stativ, ale snad mi ho Ivka taky půjčí.
Letěli jsme s naší společností Czech Airlines se zastávkou v Kodani. Bylo to super a na jednu stranu trochu zvláštní, protože to bylo poprvé co jsem v letadle mohl mluvit s letuškami naší rodnou mateřštinou.
Odlétali jsme kolem 18:00 a do Keflaviku jsme přiletěli v 23:00 s půlhodinovou sekerou, ale odvoz na hotel na nás počkal, takže žádný problém. Pecka je, že většina věcí se dá sehnat kolem letiště. Myšleno plno hotelů nebo i půjčoven aut a většina těchto zařízení má zdarma odvoz z letiště na jejich sídlo.
Vypůjčení auta jsme si též zamluvili ještě z domu. (doporučil bych prohledat různé autopůjčovny nebo použít třeba rentalcars.com, protože ceny aut se můžou celkem rapidně lišit).
30.12.2019 - pondělí
To jedno krapet nahnilé jablko nám nestačilo ani na večeři a tak jsme ještě v hotelu vyplázli celkem nekřesťanský peníz za snídani s heslem: "Narvi do sebe co možná nejvíce, do večeře nic jiného neuvidíš!".
Po snídani jsme si zahráli malou partičku škatule, škatule hýbejte se, protože nejdřív nás hodili z hotelu na letiště, kde nás v "zápětí" vyzvedl týpek z autopůjčovny a převezl nás do jejich garáží. Zde jsme narazili na "malou" komplikaci. Auto jsme již měli zamluvené a zaplacené z domova, zde jsme měli pouze složit kauci, která činila něco kolem 50 tisíc na naše. Jenže pánové z půjčovny akceptovali pouze kreditní karty a naše všechny karty jsou pouze debetní. Krapet problém, ale pánové v autopůjčovně přišli s elegantním řešením. Chcete auto není problém, ale musíte si zřídit nejvyšší pojištění, které zahrnuje i zničení auta (tím pádem není potřeba kauce). Za blbost se platí takže nezbývalo než kývnout a k ceně auta se nám ještě připočítalo dalších 30 euro/den. No co, příště budeme chytřejší drahoušku :-).
Máme relativně nové auto Renault Megan s hřeby v pneumatikách, takže by nás nemělo jen tak něco rozházet :-). Týpek z půjčovny nás upozornil, že pouze jedno poškození není hrazeno. A to pokud silný vítr poškodí panty u dveří během otevírání. Ale je to krapet divná logika, protože když auto utopíme nebo shodíme ze skály je to OK, ale když si vítr vezme dveře tak problém :-). Zase na druhou stranu prý je to celkem dost časté poškození co se na Islandu stává. (Prý zde může být tak silný vítr, že dokáže strhnout z cesty i dodávku.)
Kolem 11:00 se slunec konečně vybelhal na horizont a i přes všechny mraky nad námi konečně víme, že už je den a ne noc. Moc plánů a tak málo času. Toto bude v následujících dnech velmi podobné, protože právě v tuto sezónu je na Islandu plus mínus 4-6 hodin světla.
Ale i za tak krátkou dobu se nám povedlo mrknout na maják Garður Old Lighthouse. Následně na velmi slavný most Midlina, který spojuje dvě kontinentální desky :-), takže relativně slavný, ale jinak o ničem. (je krásně vidět, že i v zimě tu je dost turismu, protože v jednu chvíli nikde nikdo a za pár minut autobus plný jablek vlastně v našem případě to byli Francouzi).
Další zastávka byla Valahnúkamöl s překrásnými útesy, ale též velmi smutné místo, protože zde byl zastřelen poslední žijící jedinec z druhu Great Auk. Super na Islandu je, že plno věcí je hned vedle sebe. Takže pár stovek metrů od útesů mají nádherné termální pole.
Noc máme zamluvenou v Grindavik a při čekání na příchozí email, který má obsahovat instrukce a heslo od našeho ubytování nás nenapadá nic lepšího než zapadnout do místní restaurace. Nápad to byl dobrý, ale rychle jsme se přesvědčili, že to byla naše poslední návštěva místních restaurací. Protože za tři porce Fish and Chips plus čaje jsme platili 2500 Kč :-).
Jelikož nemáme moc co na práci a roupů hodně, tak jsme si dali noční prochajdu k místnímu majáku, která vedla přes pohřebiště lodí. Popravdě mě překvapilo jak jednoduché je přehlédnout obří vrak lodi stojící hned vedle cesty pokud člověk jde za tmy jen s čelovkami :-). U majáku jsme dali ještě pár fotek a hurá na kutě, protože zítra máme prý o 6 minut více světla, tak proč toho nevyužít :-).
31.12.2019 - úterý
Počasí se s námi moc nepárá a ráno odjíždíme za zvuku bubnování deště o kapotu našeho vozítka.
Ještě za tmy se jedeme podívat na Blue Lagune. Nejvyhlášenější termály na Islandu. Bereme to jen přes pěší zónu kolem termálů, kde to vypadá úchvatně a díky vycházejícímu slunci (no teda lehkého světla přes mraky) postupně laguna nabírá jiné barvy. Bohužel přicházející turisti a zesilující déšť nás žene dál.
Další zastávka je geotermální oblast Krýsuvík, která barevně vypadala prostě božsky, ale též to tam bylo velmi cítit sírou až se mi udělalo špatně, takže hurá do auta a radši pokračujeme dále.
Při balení jsem měl na paměti, že potřebuji něco proti dešti a zatím co Ivka si sbalila nepromokavou bundu já si vzal oblíbený deštník :-). Bohužel deštník s označením "Live Adventure" asi není tak "adventure" i pro Island, protože už tak krapet nakřáplý deštník po pár hodinách na Islandu přešel do stavu kaput a letěl do koše. Takže tím okamžikem skončila moje ochrana proti dešti do konce výletu :-).
Sedáme na hotdog na benzínku (btw malý tip: Pokud chcete nějaké teplé jídlo za slušný peníz, tak v každém městečku se nachází benzínka a na ní se dá sehnat nějaký hotdog nebo malý hambáč za "rozumný" peníz) a zahajujeme bojovou poradu kam dále. Původně jsme měli v plánu jet jižním pobřeží až do města Vik a pak přejet severněji k národnímu parku Snæfellsjökull. Ale kvůli času, jsme nakonec celý sever odpískali a radši se budeme více věnovat jihu.
Chtěli jsme se zajet podívat na Reykjadalur Hot Spring což je vlastně vařící řeka, v které se dá i koupat. Ale bohužel přístup k ní je zavřený, ale okolí vypadá velmi hezky. Tak místo k řece jdeme na malý vandr.
Venku je už tma jak v pytli a my přejíždíme k dnešnímu ubytování, když v tom narážíme na vodopád Seljalandsfoss, který je super nasvícený. Vůbec jsme to nečekali a bylo to velmi milé překvapení.
Dneska je silvestr a jelikož nikdo z nás není velkým zastáncem ohňostrojů a bujarých večírků, tak volíme ubytovaní uprostřed ničeho :-). Což na slavení silvestra má aspoň pro mě svoje kouzlo a zbytek večera trávíme hraním žolíka a kanasty :-).
01.01.2020 - středa
Deset hodin čistého času spánku, to se mi snad ještě nestalo až jsme málem zaspali i snídani. Ale zase na druhou stranu takový klidný silvestr se mi hodně líbil.
Frčíme si to na Dyrhólaey (nejznámější skalní okno na Islandu), když v tom těsně před cílem nám cestu přerušuje zatopená vozovka a ne jenom nám, ale také dalším minimální 5 autům. No co zkusíme to z druhé strany přes město "Vik". Je tam hodně známá pláž Reynisfjara, které se přezdívá "Chinese take away", protože ne jednoho Číňana tam chytla vlna a vtáhla do moře, kde mu bohužel už nebylo pomoci.
Výhledy vážně stojí za to, krajina se mění co pár desítek kilometrů. S počasím je to ještě více zábavnější, protože se mění co pár minut. Chvíli svítí slunce, za pár minut prší, pak padají kroupy a nebo sněží. Dá se říct, že jsme si vyzkoušeli celé roční období v jedné hodině :-).
Další zastávka je ledovec Mýrdalsjökull, kde mě dost vyděsilo vidět globální oteplování v reálných podmínkách. Protože před samotným ledovcem je obří řeka, která vznikla teprve 10 roků zpět a každý rok se zvětšuje.
Čas běží proti nám a pomalu se začíná stmívat, tak rychle ještě stavíme na vodopádu Skógafoss, který za to vážně stojí. Obzvláště můžu doporučit si vyběhnout nad něj a skočit si malý trek kolem vodopádu.
Hurá do města Hvolsvöllur, kde máme zamluvené další ubytování. Jako musím říct je tu dost draho a nebýt tu v zimě, tak bych radši byl někde v kempu než po ubytkách :-), ale na druhou stranu proč si občas neužít.
02.01.2020 - čtvrtek
Přes noc nám napadlo tak deset čísel sněhu a k tomu teploty šly tak o 10-15 stupňů dolu. Nejnižší teplota byla sice jen -11, ale díky mrazivému větru to byla pravá Sibiř!!!
Odjíždíme z města Hvolsvöllur po silnici 261. Je to čistě jednosměrná cesta a pan Google na ní neukazuje žádné atrakce. Cestu nám doporučila Zuzka od Ivky co tu dělá průvodkyni a popravdě za mě zatím nejhezčí část Islandu! Cesta vede uprostřed nádherným údolím, které je z obou stran obklopené horami. Prostě pecka!
Mají tu plno stád místních druhů koní, kteří se sice chovají pouze na maso, ale na druhou stranu jsou tak vyšlechtění pro tuto krajinu, až jsem jim krapet záviděl. Tito koně jsou celý rok venku a mají tuším 2-3 vrstvy srsti a díky tomu nemůžou nikdy "provlhnout" na kost. Také jsou hodně odolní vůči místním teplotám. V případě velmi nepříznivého počasí si lehnou a nechají se klidně zasněžit a pod sněhem dokáží přežít týden až dva než buď opadne sníh nebo je místní "vykopou" ven.
Krapet nevíme co auto ve sněhu, ale hřeby nás brzo přesvědčí, že i bez 4x4 se dá projet slušně zasněženými místy.
Mega fučí a teploty jsou kolem -7 stupňů, ale pocitově mi to přijde tak -15. Bohužel při každém focení se stativem musím sundat rukavice a díky tomu vždy po chvilce silně promrzám. Takže moje strategie je nasbírat co nejvíce tepla v autě a hurá ven fotit a pak znovu vymrzlý hurá do auta :-).
Další zastávka vodopád Aegissufoss nedaleko města Hella a následně hned vodopád Urridafoss kousek vedle.
Vůbec to nechápu, asi jsme nějaký magnet, protože se nám několikrát stalo, že jsme dojeli na místo a nikdo nikde, ale za pár minut kde se vzalo tu se vzalo dalších x aut stojí vedle nás.
Nemáme žádné další plány tak googlíme až se z nás kouří kam dále až padá návrh jít se mrknout na maják u města Stokkseyri. K majáku dojíždíme už při západu slunce (kolem 15:40). Je to pecka, protože se mezi mraky udělala díra a my podruhé za náš trip vidíme slunce!
Máme takové, jak se říká, ubytování na samotě (jsme tu sami na celý Guesthouse). Chtěli jsme mít co největší šanci na auroru, protože by teoreticky neměly být v noci mraky. Ale počasí se tu mění každou chvíli, takže se uvidí až v noci. (Byla tam!)
PS 1: Pro fotografa je Island vysněné místo, protože počasí tvoří velmi zajímavé kreace, ale člověk musí být pořád ve střehu, protože ideální podmínky můžou trvat třeba jen pár sekund!
PS 2: Dneska jsme narazili na místo, kde bych chtěl někdy bydlet. Pár domečků uprostřed ničeho s nádherným výhledem v okolí. Co víc si přát!
03.01.2020 - pátek
Zima a ještě jednou zima, tak by se dal shrnout dnešní den. Nějak jsem žil v domnění, že jsem zvyklý na nízké teploty a moje oblečení je pro ně vhodné, ale Island mě přesvědčil, že nikoliv. Na konci dne jsem byl tak vymrzlý, že jsem se nedokázal přestat třást, až jsem to musel v ubytování zachránit teplou vanou. Ale to už předbíhám.
Dneska jsme se celý den motali v oblasti Golden Circle, která patří mezi to nejlepší podle turistických brožurek, což bylo hodně poznat na počtu turistů. Zatímco v předešlých dnech jsme u zajímavých míst potkávali lidi dneska to byly přímo davy! Nic pro mě, ale i tak to stálo za to. Protože takové věci nikde jinde jen tak znovu neuvidíme :-).
První zastávka Secret Laguna ve Fludiru, mají tam malý gejzírek, který po dosti náruživém povzbuzování z mé, Ivčiny a Koljovi strany se nakonec uráčil a trochu si odprskl aby se neřeklo.
Aby nám to nebylo líto další zastávka byla u asi největšího gejzíru co tu mají (Geysir), mají tu celé pole s gejzírky nebo teplými jezírky. Největší gejzír stříká do výšky kolem 100 metrů, ale vůbec ne pravidelně. Za to ten druhý největší sice jen do 30 metrů, ale za to každých 7-15 minut.
Cestou stavíme na benzínce dopřát si vytoužený hotdog. Jsem tak vymrzlý, že při příchodu z wc říkám Ivce: "Pokud bude ještě o pár stupňů méně, bude ze mě princezna :-)!".
Ani jsem tomu nevěřil, ale z ničeho nic se vyčistila obloha a vyšlo slunce! Tomu prostě nevěřím už potřetí na ně máme štěstí. Pár fotek slunce a vodopádu Gullfoss a už valíme do národního parku Þingvellir.
Cesta k parku mi přijde jako ledová poušť, to se prostě musí vidět! Bohužel do parku přijíždíme již v pokročilé fázi západu slunce a tak toho až tak moc nevidíme, ale i těch pár desítek minut stačí na pár super fotek.
Chtěli jsme se ještě zajet podívat na vyhlídku u termální elektrárny, ale bohužel díky počasí je cesta zavřena a mi to musíme v polovině otočit a jet zpět. Dost nás překvapuje jak moc dobré jsou pneumatiky s hřeby, protože těch pár kopečků by jsme s normálními pneumatiky neměli šanci dát ani kdyby jsme měli 4x4.
Pán na hotelu nás upozornil na zítřejší předpověď počasí hlásící obří povětrnostní bouři a ať radši nikam nejezdíme, takže náš plán dát si poslední den v Reykjaviku se ukazuje jako velmi dobrá volba.
PS: Většinu ovoce a zeleniny tu pěstují v obřích sklenících, které svítí na kilometry daleko. Prvních pár dnů jsme jim říkali Špilberk, protože z dálky vypadaly přesně jak náš Špilas v Brně.
04.01.2020 - sobota
Na snídani jsem se narval až k prasknutí :-), protože prostě to tam nechceš nechat, když je to tak dobré.
Předpověď vážně nekecala a v noci přišla bouře. Při pohledu z okna hotelu se mi vůbec nechce ani myslet na to, že tam budeme muset jít. K tomu napadlo tak 15 čísel sněhu přes noc a pořád sype dál. Vítr je tak silný, že jsem byl během dne na pár místech odfouknut o pár kroků zpět :-). Island vole!
Cesta z hotelu do Reykjaviku vážně stála za to. Sníh, vítr a k tomu viditelnost na pár kroků, co víc si přát. Máme v plánu se po něm krapet projít, ale déšť a vichr krapet mění plány. Dáme jen malou procházku po centru a jen za tu chvíli jsem komplet promoklý a v botách mi pěkně čvachtá, no to prostě chceš!
Ani jednoho z nás to v tomto stavu nebaví a tak padá rozhodnutí vrátit auto o něco dříve, pak na hotel a tam se vysušit. Všichni souhlasí, sedáme do auta a vyrážíme náš vysněný směr "sprcha a suchá postel"! Bohužel díky "road.is", kde je aktuální stav vozovek, zjišťujeme že všechny cesty vedoucí kam potřebujeme jsou zavřené. Co se dá dělat, sedáme do benzínky na hotdog a čekáme a čekáme.
Naštěstí se vše na Islandu mění hodně rychle a tak po půl hodině čekání web hlásí zelenou silnici. Skáčeme do auta a hurá autopůjčovna. Vrácení auta proběhlo v pořádku a chlapci z půjčovny nás dokonce hodili až k hotelu, kde každý suší co se dá a zbytek dne trávíme v postelích :-).
PS: Dost mě těší, že na hodně místech používají naší windy.com na předpověď počasí :-).
05.01.2020 - neděle
Budík v 2:20 není zrovna ten nemilejší způsob začátku nového den. Máme zamluvený odvoz na letiště v 3:00 a něco málo před půl pátou nám to odlétá.
Všechno vypadá na "easy going" až do chvíle, kdy po bezpečnostní kontrole na letišti Kolja oznámí, že nemá svojí občanku. S Ivkou na něj koukáme jak na drát (ještě ten večer jsme mu říkali ať si všechno zkontroluje a hlavně nezapomene na letenku a občanku) a přemýšlíme co dál. Kolja jen tak stojí krčí rameny a s ledovým klidem opakuje "Nemám občanku.". Hm co teď, letí nám to za hodinu, to nemáme šanci sehnat náhradu občanky. Druhá možnost je to prostě zkusit a doufat, že nebudou chtít kontrolovat pasy/občanky při nástupu do letadla.
Řešíme co dále (Ivka je krapet nervní) a po několikáté se Kolji ptáme, zda ho nemůže mít někde v batohu a Kolja oznamuje: "Ne, ale uvnitř není to jsem si jistý.". Ivka na něj ať to projde znova a po chvilce přehrabování ve vysypaném batohu nacházíme občanku! No prostě tohle nepochopíš :-). Ivka byla hodně na prášky a popravdě já z toho, protože Koljův přístup byl vážně na pár facek!
Let byl natřískaný až k prasknutí, ale v Kodani většina cestujících vystoupila a těch pár co nás zůstalo si užili trojsedačku pro sebe.
V Praze jsme spokojeně vykopli Kolju na vlak a zmlsaní první třídou si to pomocí Regiojet v business klase dodrkotali domů :-).
Závěr
Island je nádherná země a pro lidi co milují treky nebo focení krajinek je Island země vytoužená.
Ale nic není zadarmo a Island patří mezi ty nejdražší země ,kde jsem byl. V létě je to asi hodně jednoduší, když se dá kempovat. Ale takhle v zimě, kdy člověk musí každý večer spát pod střechou se to může krapet více prodražit.
Stejně je to s počasím. Islanďané mají heslo co se týče počasí a to, že počasí se na Islandu mění každým úderem srdce. A tohle můžu potvrdit, co pár minut může být počasí úplně jiné a je potřeba na to být připravený. Několikrát se nám stalo, že jsme během hodiny zažili všechny roční období.
S počasím je potřeba být připravený na všechno, já tuto přípravu krapet zanedbal a pak jsem jen "trpěl", příště budu chytřejší. Takže určitě nepromokavou bundu i kalhoty a nejlépe i boty :-). Speciálně v tomto termínu je potřeba počítat se vším. Jeden den nám celý den pršelo a druhý den teploty -13 stupňů a všude sníh.