Úvod
Do Skotska jsem se strašně těšil, ať už jen z toho důvodu, že je hodně srovnávané s Norskem, které jsem si před několika roky zamiloval nebo z vyprávění od Ivky, která tam byla pracovně několik měsíců. Jen doufám, že příští návštěva této země proběhne za mnohem lepších podmínek než nás potkaly :-).
7. května
Nemůžu o sobě říct, že jsem příliš pořádný člověk, ale vždy když v jiném cestopise čtu jak někdo řeší něco na poslední chvíli vždy se jen pousměji, protože na ty velké „drobnosti“ co by mohly ohrozit výlet si dávám vždy pozor. Takže, když jsem den před odjezdem zjistil, že mám propadlou technickou musel jsem se začít smát :-). No co už jednou se to muselo stát i mě si říkám a díky nové novele, která prodlužuje technickou na 4 roky mi stačilo jen zajet na úřad a vyzvednout si prodloužení.
Druhá věc, která moc nepřidá před dovolenou je chytnutí nějakého moribundusu, který mě o víkendu přišel navštívit. Ale den odjezdu byl už domluvený několik měsíců dopředu, takže zdraví nezdraví prostě se jede! V nejhorším případě jsem měl v plánu dojet s Ivkou na trajekt a pokud zdraví nebude lepší nechat ji jet samotnou a vrátit se zpět. Což teď zpětně můžu říct, že i nemocný se dá v klidu vyrazit na trip :-).
Plus mínus 17:00 je čas vyrazit. Dnešní plán je pouze přesunout se nedaleko od Prahy a tam přespat u kamarádů. Což se nám večer podařilo, ale i taková malá cesta mě tak vyřídila, že jsem relativně chvíli po příjezdu zalehl a umřel.
8. května
Ráno jsme to u kamarádů pořádně natáhli a na motorky jsme sedali až někdy kolem poledne. Nemusíme nikam spěchat, protože trajekt do Skotska máme rezervovaný až na 11. května z Amsterdamu. Proto volíme malé silničky a míříme směr Německo.
O tak dvě hodiny později stavíme v malé restauraci/pensionu v dědince Hora Svatého Šebestiány těsně u hranic. Fučení a teploty kolem 10 stupňů mému zdravotnímu stavu moc nepomáhají a tak po malé debatě co dál padá rozhodnutí zůstat v pensionu a pokračovat až zítra.
9. května
Asi mi včera vážně nebylo nejlépe, protože jsem zalehl někdy po čtvrté odpoledne a spal jsem jak zabitý až do půl osmé ráno, ale na druhou stranu mi ráno bylo o hodně lépe a konečně jsem na sobe začal cítit, že se tělo začíná s bacilem vypořádávat. (úplně v pohodě mi bylo až tak v půlce moto tripu )
Rychlá snídané a hurá Německo. Původně jsme chtěli jet po malých silničkách, ale nakonec jsme to střídali s dálnicemi, protože na malých cestách se to moc vleklo. Btw Ivka jede na nové motorce Honda CB500X a speciálně na dálnicích je to hodně poznat, protože už můžeme jet v klidu 100 km/h a více :-), což na Yamině nebylo vůbec představitelné.
Celý den byl spíš transportní v relativně hezkém počasí (déšť nás zastihl jen jednou), který jsme zakončili v malém městečku Grifte, kde jsme vzali ubytování za 60e. Je to celkem pálka (kdybych věděl co nás bude čekat za ceny ve Skotsku tak to ještě chválím), ale ještě pořád nejsem úplně na 100% zdraví a tak si za další den v teple postele rád připlatím.
Večer jsme vyrazili na malou procházku, kde se nám podařilo narazit na rybáře co zrovna vytáhli snad největšího kapra (mramorový), kterého jsem kdy viděl.
10. května
Jako člověk co měl na základce a následně na střední povinný německý jazyk jsem pln odhodlání vyrazil do místního pekařství pro něco na zub, abych po prvních dvou slovech zjistil, že se asi lépe domluvím rukama a nohama :-). (ale stále mě hřeje, že mému „Grosse laté“ na benzínkách stále rozumí)
Ráno bylo pěkně teplo, což mě nadmíru potěšilo, ale sotva jsme sedli na motorky tak teplota spadla o pár stupňů a po asi 50 km na dálnici začalo lehce pršet. No co nejsme z cukru (no tedy jak kdy) na první benzínce jsme nahodili nepromoky a hurá směr Amsterdam. (Btw zatím mi přijde, že v Německu nejvíce utrácíme za záchody na benzínkách)
Jak to vypadá Ivka se oproti včerejšku celkem rozjela, protože dnešní rychlost se zvedla o 10 km/h. Což sice není moc na krátké vzdálenosti, ale v celkovém měřítku to zkrátilo dobu dojezdu o pár hodin.
Někdy kolem čtvrté odpoledne se nám podařilo překročit hranice s Nizozemskem, kde zrovna začínala páteční špička. Takže jsme měli o zábavu postaráno, ale musím říct, že Nizozemští řidiči jsou mnohem ohleduplnější jak jejich kolegové co řídí kola. Takže průjezd špičkou nebyl až tak špatný jak jsme si mysleli.
Přes Booking jsme sehnali „nejlevnější“ ubytování nedaleko Amsterdamu ve městečku Hilversum (cena 1800 Kč ). Jak to vypadá naše poslední slušné ubytování, protože ve Skotsku plánujeme spát víc na divoko nebo v kempech.
PS: Všude tu jezdí na těch odporných kolech :-), nechápu jak si to někdo může koupit. Je pro mě záhadou. A to co si o sobě cyklisté myslí a jak jezdí, popravě ve Vietnamu jsem si připadal mnohem bezpečněji s tím provozem, tady mě ti cyklisté fakt párkrát slušně vyděsili. Ale to je prostě jen nezvyk. Na druhou stranu každá silnice tu má i cyklo stezku, což bych si v Brně též přál!
11. května
Původní plán byl vstát stejně jak kdybych šel do práce (6:20), rychle se najíst, pobalit a hurá do Amsterdamu ať si ho trochu užijeme. No když jsme v 10 nasedali na motorku, tak to prostě zase nevyšlo :-).
Cesta do Amsterdamu byla celkem rychlá, protože tam vede obří dálnice, která končí skoro až v centru. Ale toto se z nějakého důvodu naší navigaci zdálo jako moc jednoduché a na periferiích Amstru nás z této krásné silnice poslala pryč, aby jsme na ní po 20 minutách znovu najeli :-). Doteď to nechápu proč Sygic!?
Ivka měla vyhlídnuté hlídané parkování poblíž centra, které se nám asi po další hodině a půl podařilo najít. No možná kdyby jsme motorky nechali někde v boční uličce a hodili na ně plachty měli by jsme více času na Amsterdam. Ale když na to koukám takto zpětně jsem rád, že jsme ten čas neměli.
Amsterdam je sice moc hezké město, ale je plné bezohledných cyklistů co mají absolutní přednost! Ano vážně nekecám, pokud by chodec nebo auto mělo kontakt s cyklistou tak vždy bude cyklista v právu. A přesně tohle mi Amsterdam silně zhnusilo, protože v kuse koukání zda mě někde nechce sejmout cyklista je vážně únavné.
Při odjezdu jsem byl z cyklistů tak otrávený, že když na mě jeden zacinkal, tak jsem do intercomu prohlásil: „Ještě jednou na mě zacinkáš tím svým zvonečkem tak slezu z motorky a nacpu ti ho do prdele!„. Aspoň Ivka z toho měla dobrou náladu.
Nevím zda je normální nebo jsme vychytali špatnou vlnu, ale cestou z Amsterdamu jsem stáli snad na každém semaforu :-).
Při vjezdu na trajekt jsme každý dostali dvě ráčny ve stylu udělej si sám. V životě jsem nekurtoval motorky a podle výrazu ostatních motorkářů jsme nebyli jediní, ale ve výsledku to nebylo nic hrozného a po chvilce bylo hotovo. Rychle na kajutu vyhodit přebytečnou batožinu a hurá na záď vyfotit pár fotek.
Na zádi poprvé narážíme na dvě ženy a muže z naší rodné domoviny, kteří nám vysvětlují, že jsou učitelé na gymplu a berou sebou pár tříd na výlet do Skotska. Po další hodině se znovu potkáváme v „Explorer kitchen“ na super večeři, kde jsme se slušně řečeno přežrali k prasknutí.
PS: Při prvním vkročení na záď jsem plnou silou narazil hlavou do rámu dveří, což by nebyl takový problém, kdyby se mi na hlavě neudělala velká boule, která mě dalších pár dní pěkně trápila v helmě :-), jak se říká „shit happens“.
12. května
Asi nejsem moc „mořský vlk„, protože usnou se mi podařilo až hodně pozdě a ráno jsem se zase probudil až moc brzo :-). Takže jsme měli tak 3 hodiny času než trajekt dorazí do přístup (tuším, že dorazil někdy mezi 9-10 ráno). Motorky naštěstí vydržely bez úhonu i když to s námi jednu chvíli pěkně houpalo :-).
Na to že je Anglie ještě stále součástí EU mě překvapili kontroly při vstupu. Sice to bylo jen ukázání pasu a usmání na pana v budce, ale to vše s publikem policistů v plné polní co tak usměvavě nepůsobili.
Těsně za hranicí potkáváme dva našince s autobusem, kteří čekají na ty gympl třídy. Velmi příjemní pánové s kterými jsme prokecali minimálně hodinu a to jsme ještě nevěděli, že se potkáme několikrát během cesty.
Není čas ztrácet čas a my vyrazili vzhůru víru „velkoměsta„. Hned za přístavem mají na náš poměr zajímavou skupinu navozujících kruháčů, která s jízdou vlevo působí jako zabijácká kombinace. Osobně jsem nikdy neřídil vlevo a čekal jsem hodně, ale ve výsledku to nebylo ani tak složité :-). Co je horší tak přehození z pravé na levé se ve špatném projevilo na Ivce, která si levou a pravou pletla než jsme se za několik dní znovu nalodili na trajekt :-).
Cestou stavíme na slavném Holy Island. Je to ostrov, na který se dá přijet pouze za odlivu, protože během přílivu zmizne příjezdová cesta. My jsme přijeli zrovna v době odlivu, ale z ostrova jsme toho stejně moc neviděli, protože jsme potkali naše staré známe autobusáky z trajektu a více méně zbytek času na ostrově jsme prokecali.
Přemýšleli jsme kam dál až rozhodnutí padlo, že to dneska natáhneme do Edinbughu, kde strávíme dvě noci a zítra si projdeme pěšky tohle ikonické město. Prý je jedno z nejlepších ve Skotsku tak se uvidí.
Cestu vybírá Ivka jako svoji znovu poznávačku míst, která navštívili v minulosti a tak stavíme různých místech z kterých mi v paměti nejvíce zůstal St. Abbs, kde jsme stihli malou večeři za vydatného žebrání místního racka.
PS: Ze zdravotní stránky to pořád není nejlepší, ale oproti stavu při odjezdu z domova je to velký skok.
PS2: Paní na ubytku na mě chvílí kouká a pak: „Vy jste na motorkách“. Kývnu hlavou a ona na to „Doufám, že máte nějaké řetězy na zajištění motorek, před pár dny tu řádil gang co kradl motorky!“. Poděkuji za klíče a za informace a odcházím s myšlenkou v hlavě, že když jsem se rozhodoval zda brát řetěz nebo ne, první věc která mě proběhla v hlavě byla: „Ve Skotsku se přece nekrade! Není třeba.“
13. května
Nevím z čeho, ale ráno mě pekelně bolela hlava. Asi postel je to taková ta do které člověk úplně zapluje a já radši tvrdší prkno :-). Pár ranních cviků, snídaně a káva všechny problémy vyřešily a my mohli vyrazit na výlet po Edinburghu, který podle slov Ivky je nejhezčí město ve Skotsku.
Celkem mě překvapilo co vše se dá ukuchtit jen s varnou konvicí a nebo jak mají ve Skotsku slabé požární alarmy, když jim nevadí vaření na přenosném plynovém vařiči co sebou taháme :-), ale ty zásoby co máme prostě musíme začít likvidovat.
Sice nemám rád hromady lidí a rušné města, ale Edinburgh se mi vážně líbil. Lidí tu sice bylo jak s…, ale celkově působil velmi uhlazeně a hlavně lidi ve Skotsku jsou úplně úžasní. Takoví uhlazení gentlmenové :-), na vše rádi odpoví, vždy usměvaví a pokud si sami neřeknete nic po vás nechtějí. Jako třeba skočit si do restaurace jen na wécko by u nás nebyla taková pohoda jako tu, ale možná je to jen můj názor.
Na oběd jsme zapadli do takové malé alternativní restaurace, kde jsme si nemohli při placení vzpomenout jak se anglicky řekne účet a po chvilce z nás vypadlo „check“ a hned potom „receipt„. Tak se ptáme pana číšníka jak se nejlépe řekne účet v Anglii a on s úsměvem odpoví „bill“ a pak hned dodává „Not England but Scottish!“ :-). Skoťáci jsou velmi nacionálně zaměření, což mě z historického hlediska ani nepřekvapuje. S těmi pár lidmi co jsme se bavili trochu více, tak se všichni shodli, že samostatnost není otázkou zda bude, ale kdy bude.
Edinburgh mi tak trochu připomínal Brno. Měli tam krásné památky, park ve stylu Lužánek i velký kopec s výhledem jak naše Klajda. Jen vše bylo tak nějak o třídu lepší jak u nás, minimálně ten kopec :-).
Asi po 8-9 hodinách a tak 18 km jsme se dostali zpět na pokoj úplně vyřízení. Kde jsme shodili batohy a skočili do nedalekého krámku pro pár pivek a spokojeně zapluli na pokoj.
PS: Znovu se nám podařilo narazit na naše autobusáky.
14. května
Cestou do pekárny mi to nedalo a zaběhl jsem se podívat, zda jsou motorky na svém místě a naštěstí byli, takže gang pro jednou utřel :-), ale to jsme ještě nevěděli co nás za ten den potká jiného.
Když jsem u pekáren tak tu mají zajímavé pekárny a nebo možná jen tuhle jednu, do které jsem zavítal. Pekárna otvírala až v 8:30 a když jsem tam tak v 8:40 nasprintoval paní za pultem teprve začala péct. Myslím že se paní musela bavit, protože ta scéna kdy já koukám smutně na prázdné pulty, ona zase kouká nechápavě na mě a říká je moc brzo ještě nic nemám až na pár sýrových bulek a kousku koláče :-). No co vzal jsem co bylo a hurá na ubytko.
Původně jsme chtěli vyrazit krapet dříve (asi jako každý den), ale ono i v těch půl jedenácté to přece není až tak špatné. Ivku zase bolely záda (více méně od začátku cesty) a jak se v průběhu dne ukázalo měly z čeho.
Konečně pryč z města a my si zase užívá opuštěné malé silničky s minimálním provozem, které jsou ve Skotsku tuze líbezné. Cestou stavíme v malé vesničce u malého obchůdku doplnit zásoby.
Házím motorku na stojan, když v tom se mě Ivka ptá: „Tobě něco teče z motorky?„. Podívám se pod sebe a za mnou jsou pěkné tři velké černé fleky. No super si říkám, slezu a koukám co to je a on olej, kdo by to mohl čekat :-). Jdu po olejové stopě na motorce až narazím na víčko olejové nádržky, které nebylo plně dotažené. Bohužel je u mé motorky olejová nádržka nahoře, takže musím sundat plasty a všechno postupně vytřít. Vzalo nám to nějakou čtvrthodinu, ale ve výsledku „no big deal„.
Když už jsme se tu zdrželi dáváme aspoň malý oběd u obchodu a razíme dál. Cesta se hodně mění a konečně narážíme na pravé Skotsko. Je to super všude obří pastviny a plno ovcí nebo kráv.
Ivka potřebuje na záchod, tak stavíme u cesty a já pro jistotu obcházím motorku a bohužel nemile zjišťuji, že pod motorkou je opět nějaká kapalina. Bohužel nyní se nejedná o olej, ale o chladící kapalinu. Vypadá to na problém s chladičem, ale nikde nevidím žádnou díru nebo něco, čím by to mohlo téct. Zatímco já se hrabu v motorce a hledám místo úniku Ivka jede do nedalekého městečka se poptat o pomoc a o pár minut dojíždí se zprávou, že 300 metrů zpět je auto opravna. Rychle mašlíme věci na motorku a hurá do servisu.
Ležíme tři pod motorkou až servisák vydloubne z pod chladiče tak centimetrový kamínek. Tohle jsem vážně nepochopil, ten kamínek se nějakým záhadným způsobem dostal mezi rám motorky a chladič a vibrace z motoru ho vpasovali do chladiče kde udělal díru. Ještě k tomu všemu je to tak na blbém místě, že to nelze ani nijak zalepit nebo zacpat, ale musí se celý radiátor vyměnit.
Volali jsme do dvou opraven a ty nám vždy řekli, že bohužel tento díl nikde není k dostání, protože se jedná o starou motorku, ale pokud ho seženeme, tak nám ho klidně vymění. Po číslech se dostáváme až na oficiálního prodejce BMW v Glasgow, kde nám bohužel oznamují, že nemají ať zkusíme výrobce v Německu, ale ať počítáme s dodací lhůtou 7-10 dní no super! My máme být za plus mínus tolik dní na trajektu zpět!
Začínám být už hodně hotový a koukám kolik by vyšel odtah domů (cena kolem 35k bez extra poplatků). Nakonec padá návrh zůstat zde, vzít hotel a večer strávit hledáním na eBay a různých shopech nový chladič. Což se nám následně podařilo a to jeden jetý na eBay a druhý nový v nějakém shopu skladem (aspoň podle webového shopu). Takže to zítra zkusíme obvolat a zjistit jak dlouho bude trvat poslat díl sem.
V hotýlku jsme si aspoň dopřáli vynikající večeři a potom si skočili se mentálně vyvětrat na dvou hodinou vycházku do místního lesa.
PS: Cena hotelu necelých 3000 Kč. Ještě byla možnost vzít druhý hotel, ale tam byla cena přes 4000 Kč :-), njn malá rekreační vesnička.
15. května
Ranní probuzení bylo super až do první myšlenky na rozbitou motorku, která stále bezmocně stála venku s dírou v chladiči. No co už máme pár možností, ale stále je hodně brzy tak nezbývá než počkat až bude shop s dílem otevřený a stejně i servis.
Ve Skotsku a potažmo v celé Anglii je k ubytování většinou v ceně i snídaně. Na které nám pan číšník doporučoval vyzkoušet místní specialitu „Haggis“ nebo „Black pudding“, což je něco ve stylu naší jitrnice nebo jelita dělané v ovčím žaludku. Ale na to jsem odvahu neměl a zůstal u vajíček, šunky a klobásek :-). Dietní snídaně tu vážně nedělají, tak aspoň člověk dopřeje pneumatice na břiše.
Cestou ze snídané potkáváme kuchaře, který se s námi dává do řeči. Pan kuchař má „pár“ kilo navíc, ale je to motorkář a poptává se naše plány atd. Když mu vysvětlíme situaci hned přemýšlí jak nám pomoci a nabízí nám jeho vlastní motorku na půjčení :-), fakt zírám. Děkujeme, ale odmítáme nabídku, že nejdříve musíme obvolat naše tipy a pak se uvidí. Sotva dojdeme na pokoj zvoní telefon a pan kuchař nám oznamuje, že pokud seženeme chladič má pro nás známého servisáka, který nám vymění vadný díl na počkání. Vážně zírám jak jsou tu místní strašně ochotní a obětaví.
Sedáme k telefonu a zkoušíme obchod. Bingo!!! Mají a podle vin sedí přesně na moji motorku. Po chvilce byrokracie vypisujeme objednávku a platíme kreditkou přes telefon (pro mě úplně něco nového jak platit kreditkou, ale pán na druhé straně říká, že vše ok). Po hodince a půl je radiátor objednán, zaplacen a poslán na adresu servisáka od pana kuchaře. Co víc si přát?
Teď už zbývá pouze odvést motorku do servisu tak 10 kilometrů vzdáleného a doufat, že vydrží cestu. Po další hodince parkujeme u velkého servisu a domlouváme se co a jak, všichni jsou na nás moc příjemní a prý pokud dojde díl, tak jsme hlavní priorita a mělo by to být v cuku letu :-).
Je něco po dvanácté a s motorkou toho už víc nevykoukáme, tak sedáme na Ivčinu motorku a nalehko vyjíždíme na asi 105 km okružní jízdu, kterou nám shodou okolností také poradil pan kuchař s doporučením ve stylu: „Celé Skotsko za jediný den!“ a měl pravdu, protože ta okružní cesta byla vážně vynikající.
Skotsko se mi moc líbí, nádherná krajina, která se co pár desítek kilometrů láme a mění. Kolem malých silniček jsou všude obří lány s ovcemi nebo kravami. Malé silničky co se vlní krajinou no prostě nádhera :-). Jediné co mi tu nepřijde tak super je, že každá část půdy někomu patří a vše je komplet oplocené, takže například sjet někde z cesty a najít si místo na spaní na divoko jsou skoro nulové. Uvidíme jak to bude více na severu, no tedy podle toho, kdy bude motorka opravena a jak na sever se až dostaneme.
PS: Pan kuchař nám vyjednal slevu na ubytování na rovnou polovinu! Ráno se nás ptal, zda budeme zůstávat i další noc a my bohužel odvětili, že by jsme moc rádi, ale je to tu pro nás moc drahé a on na to: „Kolik by jste si představovali?“ a Ivka tak spíš z prdele řekla: „Tak polovinu.“ A šlo to!
16. května
Dneska jsem pro změnu zkusil na snídaní Skotské palačinky se šunkou a javorovým sirupem, když si tohle včera dávala Ivka, tak jsem nechápal jak můžou kombinovat takové chutě, ale dost mě to překvapilo :-). Také nám paní majitelka poradila ať vyzkoušíme „Haggis“, na což jsme po chvilce přemlouvání přikývli a malý kousek vyzkoušeli. Nakonec to nebylo až tak špatné a ve výsledku mi to hodně chutnalo.
Chladič byl stále někde na cestě a tak nám nic nebránilo než vyrazit znovu na jednodenní trip na jedné motorce. Dnešek už nebyl tak růžový jak včera, protože slunečno a teploty kolem 25 stupňů spadly na 15 stupňů se zataženou oblohou.
Dnešní plán byl navštívit národní park Loch Lomond a The Trossachs, kde jsou tři velká jezera. Bohužel ani jedno není Loch Ness, které je vyhlášené svojí Lochneskou příšerou. Cesta byla vynikající, protože většinu tvořili malé klikatící silničky obklopené nádherným pohořím. Cesta utíkala tak nějak sama, protože se bylo pořád na co dívat. Sice jsem toho tolik nenafotil, ale za to jsem si jízdu náramně užil, protože to bylo poprvé kdy jsem mohl trochu víc vyzkoušet Ivčinu novou motorku. A musím říct je to fakt pecka za ty peníze, jen by se mi líbila kdyby byla o něco vyšší (mám skoro dva metry) a kdyby měla lépe vyřešený svod z motoru, který mi zavazel při jízdě ve stupačkách. Jinak pecka!
Poslední jezero byla konečná zastávka, nějaké delší trekové cesty přes Skotko a podle lidí s batohy asi i hojně využívání.
Byl tam i nádherný vodopád a nás nenapadlo nic lepšího, než se k němu dostat co nejblíže po šutrech ve vodě pro lepší fotku. Nu což nápad to byl dobrý až do chvíle kdy mi uklouzla noha a já se v motorkářském oblečení a s foťákem v ruce hezky po zádech poroučel do vody :-). Nebylo to až tak hrozné, zato foťák s objektivem si poprvé a doufám i naposled vyzkoušely potápění. Po vysušení a vyčistění vypadá, že na funkci rostlináře to nebude mít vliv :-).
Celý den jsme sledovali stav doručení balíčku, který měl být doručen až kolem 16:53 – 17:53. Problém byl v tom, že servis zavírá v 17:00. Takže jsme před pátou přijeli do servisu počkat na balíček. Měli tam rozdělané gsko, takže jsme konečně viděli, co ten šutr napáchal. První myšlenka byla: „Tohle byla vážně miliónová trefa“. Kurýr dojel něco po 17:00, tak jsme s radostí přebrali balíček a nechaly ho v servise se slibem, že se na to vrhnou hned zítra ráno a dají nám co nejdříve vědět. Takže doufám, že dopoledne bude hotovo a my se posuneme víc na sever.
Máme plno tipů od kuchaře kam se máme podívat a další směr je jasný město Fort Williams a pak ostrov Skye.
Na večeři jsem se konečně odhodlal a zkusil celou porci „Haggisu“ s „Black puddingem“ k tomu malá procházka a hurá na pokoj.
PS: Paní domácí nám i dnešní den dá za polovinu ceny. Je to taková malá rázná paní co se s tím moc nesere a hodně si rozumí s Ivkou :-).
17. května
Na rozloučenou s Comprie hotelem jsem vyzkoušel „full scottish breakfest„, která zahrnuje haggis, black pudding, palačinka, volské oko, párečky, grilované rajče, grilovaná šunka a houby fakt pecka! A nejlepší je, že s takovou snídaní můžete v klidu vynechat oběd.
Chvilku po snídani volají ze servisu, že je motorka hotová. Spadne nám šutrák ze srdce a valíme pro ni. Sice je trochu posraná od ptáků co jim v garáži lítají, ale funguje. Zaplatíme poděkujeme a frčíme směr Comrie. Vše se zdá v pořádku až do druhé křižovatky, kdy mi vypne komplet informační panel. No nic otáčíme a vracíme se zpět do servisu. S týpkem to rozebíráme a po chvilce zkoumání zjišťujeme, že je pouze prasklá pojistka. Uff, už jsem se bál, že to bude něco horšího, takže dáme novou a hurá zpět na hotel. Po kilometru cesty zase stejný problém. Týpek ze servisu je ze mě už nešťastný :-). Po delším bádání zjišťujeme, že je špatný kontakt u levého blinkru, který při vibracích po chvilce odpálí pojistku. Problém vyřešen, znovu se loučím a týpek tak ze srandy říká: „Už se prosím nevracej!„
Naházení věcí na motorky, rozloučení v hotelu s panem kuchařem a majitelkou (fakt super moc díky za pomoc!) a hurá směr Fort Williams.
Cestou znovu lehce projíždíme národním parkem Loch Lomond and The Trossachs, který je zatím asi to nejlepší co jsme viděli ve Skotsku. Motorka si spokojeně brblá a asi po 60 km kontroluji, zda někde něco neteče a stav chladící kapaliny. Všechno vypadá dobře, tak snad to bude už náš poslední problém na cestě. Btw chvíli jsem si zvykal na motorku, protože poslední dva dny jsem řídil Ivčinu CB500X, která má sice slabší motor, ale díky dvouválci na ní jde vše mnohem jednodušeji bez extra vibrací, což se o mém jednokyblíku říct nedá :-).
Někdy kolem páté přijíždíme do Fort Williams. Máme tu od pana kuchaře dopučený kemp The Gleen Navis, který je kousek od města obehnaný nádherným pohořím. Dost mi to tu připomíná Roháče a ještě navíc tu končí nebo začíná The West Highlinads trail (jeden z nejznámějším treků po Skotsku).
Pan kuchař nám povídal, že Fort Williams je nádherné město kam se určitě musíme jít podívat (podle jeho slov „astonish“ nebo „spectacular“). Zpětně můžu říct, že ty hory kolem kempu byly mnohem zajímavější jak celé město.
Do města to jsou tak 3 kilometry a plus mínus v půlce cesty si tak jdeme, kecáme, když v tom mě Ivka chytne za ruku a ukáže směrem před nás a tam stojí dospělý jelen. Koukám jak péro z divanu, protože jsem spíš zvyklý vídat srnce a jelen je trochu větší kalibr. Jelen stál na kraji lesa, kde hned vedle začínal modrý kemp. Ale jak bylo vidět vůbec mu to nevadilo a postupně se přesunul do „středu“ kempu mezi karavany. Pán co kolem procházel nám říkal, že je to tlupa o 5 kouscích a po chvilce jsme zbytek tlupy viděli schovaný v lese.
Původně jsme už do města jít nechtěli, ale za tohle to stálo! Jinak město bylo takové normální a za mě nejlepší byly ty hory kolem kempu.
Cestou zpět jdeme po stejné cestě a znovu narážíme na stejnou tlupu jelenů. Asi se jim tam tuze líbí, protože byli skoro na stejném místě jak před při předchozím setkání.
18. května
Dnešní den bych shrnul slovem klasika: „Chčije a chčije!“. Někdy kolem třech ráno začalo pršet a skončilo tak někdy v šest večer.
Původně jsme si říkali, že by jsme mohli ráno vyběhnout na jeden z kopečků v okolí a rozhlédnout se, ale počasí nám moc nepřálo a než se táhnout v dešti do kopce radši jsme pobavili svých pět švestek a vyrazili směr sever.
Cestou projíždíme kolem nádherných scenérií, jen když prší tak se člověku moc nechce lézt z namašlených nepromokavých rukavic, vytáhnout foťák a fotit. Nevím jak to mají ostatní, ale dostat se do mých rukavic, když mám mokré ruce je tuze nepříjemná práce! :-).
Nemohli jsme si odpustit zastavit u hradu, který prý stál jako vzor Bradavicím z Harryho Pottera. Vypadal tak „zajímavě“, že po obligátní fotce jsme se s Ivkou shodli na tom, že nechápeme co se na něm může někomu líbit :-). Už už jsme chtěli odjet, když v tom za mnou zastavil někdo se stařičkou Kawassaki KLE 500 (když jsem vybíral motorku, také byla v užším výběru) a za chvíli se ozve „Ahoj“. A hele ho našinec a po sundání helmy se z našince vyklubala našinka, která pochází též z Brna a stejně jak my též vyrazila do Skotka na dovolenou. Fakt super holčina, která takto jezdí už několik roků a má toho za sebou celkem dost. Prohodíme pár slov a domluvíme se, že by jsme se mohli dneska večer potkat na hostelu na ostrově Skye, kde má zamluvené ubytování. (což nakonec nevyšlo, protože byly komplet obsazení)
K večeru jsme zavítali do kempu ve vesničce, která byla poslední před ostrovem Skye (co nám též doporučit kuchař), ale neměli žádné chatky a po celodenní jízdě v dešti se nám moc do stanu nechtělo, njn slečinky jsou z nás! Nakonec se nám podařilo sehnat B&B (bed and breakfest) hned vedle kempu s nádherný výhledem na Skye.
19. května
Snídaně tu dělají tak obří, že člověku většinou vystačí až do večera a může v klidu vynechat oběd, což se nám na cestě hodně hodí.
Při odjezdu jsme se krapet zakecali s naším hostitelem, který dělá dudy na zakázku do celého světa (převážně Evropu) a pozval nás do jeho dílny mrknout jak takový nástroj vzniká. Do té doby jsem si myslel, že dudy jsou tak nějak universální, ale když nám ukázal kolik druhů dud existuje a z čeho všeho se vyrábí, dost mě tím překvapil. Mimo jiné jsme se dozvěděli plno věcí o Skotsku z čehož asi nejdůležitější dvě věci byly, že nezávislost přichází a královna Alžběta II. je původem Skotka a kvůli ní se prozatím Skotsko neosamostatnilo.
Lehce kape a obloha připomíná nějaké tmavé omalovánky, ale snad z toho nebude hned pršet. Původně jsme měli v plánu ostrov celý objet, ale asi v půlce začíná lít jak z konve a síla deště se má ještě více zesilovat, proto měníme plány a jedeme na jih ostrova, kde podle počasí by mělo být více méně hezky. Mimo toho pan domácí nám jih ostrova doporučil, že je lepší jak celý zbytek. Takže otáčíme a místo na sever jedeme na jih. Vede tam jedna malá slepá cesta, kterou se budeme muset vracet i zpět. Ale cesta za to stála a ty výhledy byly prostě boží!
Cestou zpět zastavujeme v Duncan House, kde žije rodina, která se živí šperkařstvím a zbrojířstvím ve Vikingském stylu. Vystavené kousky vypadají velmi luxusně, ale také ceny tomu dosti odpovídají.
Ubytování se nám podařilo sehnat v Broadfortu, ale za nekřesťanské peníze. Tahle dovolená bude asi ta nejdražší co jsme kdy měli. Jen doufám, že to bude jen vyjímka :-). Btw pan kuchař nám poradil a zkoušíme vyjednávat o ceně za ubytování, že většina majitelů sleví než aby měli prázdný pokoj na noc. Což v tomhle případě moc nevyšlo, ani o libru!
Mě by stačila polívka, ale Ivka chce někam na jídlo. Proto končíme v místní pizzerii, která má v nabídce tak nějak vše a hlavně je komplet natřískaná, takže tu přece musí vařit dobře.
Zatím co jsme ve Skotsku, tak jsme neměli moc problém s jazykem. Často se říká, že Skotský přízvuk je strašně těžký a i když umíš anglicky jim prostě nerozumíš. No dnes jsem si to vyzkoušel na vlastní kůži. Po jídle jsme se vyrazili projít k přístavišti, kde místní chytali ryby. Jeden z místních na mě vystřelil otázku, které jsem ani slovo nerozuměl. Tak jsem ho požádal o zopakování a zase nic, tak na něj bezradně koukám a on asi pochopí a zopakuje to ještě jednou a velmi pomalu a až pak jsem zjistil, že se ptá jak se nám tu líbí :-). Naštěstí takových problémů jsme moc nezažili, většinou stačilo požádat o zopakování jen jednou.
Nevím co to se mnou je, ale tuhle cestu zkouším jaké to je máchat boty ve vodě tak nějak nechtěně. Před pár dny jsem skončil namočený u vodopádu, dneska při oblézání útesu mi skončila jedna noha v moři :-), ale za to jsme viděli v moři hlavu lachtana.
20. května
Podle Ivčina doporučení razíme na cíp Skye směrem na Armadale, kde bereme trajekt a následně pokračujeme směr jih. Prý tahle cesta stojí za to a ten kdo nám ji doporučoval měl pravdu.
Za mě tohle byl nejlepší den z celého Skotska. Celý den jsme strávili na „Single Track Roads“ což jsou cesty pouze pro jedno vozidlo a vždy po nějaké části je cesta rozšířená, ať se můžou jednotlivé vozidla vyhnout.
Celkem mě překvapilo jakou paletu řidičů jsme zde potkali od motorkářů až po kamioňáky, takže celkem dosti rušné cesty. Ale k mému údivu všechno funguje jak má, lidé jezdí pomalu a nikde nebyl žádný problém.
Aby jsme celý den jenom nejeli odbočujeme za náhodnou cedulku s hradem a jdeme si trochu protáhnout ztuhlé zadky a nohy. Vedle hrádku vedla malá okružní cesta, na kterou jsme plní sil vyrazili, ale po pár kilometrech jsme to radši vzali zpět. Ono v komplet motorkářském jít na pěší tůru, když je vedro nejde moc dohromady.
Začíná mi docházet benzín a podle navigace na míle daleko není žádná benzínka. Zatím to moc neřešíme, přinejhorším cucnu něco od Ivky, ale naštěstí v přístavním městečku, kde jsme se nalodili směr ostrov Isle of Mull měli i malou benzínku :-).
Je už celkem dost pozdě a tak, když nás trajekt vyhodil na ostrově tak jsme šlápli do pedálů a za dalších 15 minut jsme najížděli na další trajekt směr město Oban, protože se nám nechtělo moc nocovat na ostrově.
Původně jsme chtěli najít nějaké B&B, ale je to tu příšerně drahé, tak volíme variantu kempu kousek od města. Snad nejtišší kemp jaký jsem kdy zažil. Můžu vřele doporučit! Moc nás v kempu není a převážně lidé s karavany (velmi příjemný pán z Belgie) a pár batůžkářů.
21. května
Ranní probuzení se protáhlo a odjezd byl až v 11 hodin. Moc mě to takto nebaví, radši bych vstával kolem 6-7 pobavil, vyrazil a najedl se někde cestou, ale tak občas to nevadí jen to takhle nemít pořád!
Dnešní den byl relativně nuda oproti včerejšku. Sice se nám tak polovinu cesty podařilo jet po „Single Track Roads“ jak včera, ale krajina kolem se nemůže rovnat včerejšku (tedy až na pár případů ).
Zbytek dne byl více méně transportní až do městečka Kilmarnock. Město je to vážně divné takové industriální, všude bordel a celkově se tu moc necítíme. Nejlepší bylo, když jsme zapadli do místního putiku na jídlo a po tak 10 minutách nikdo nepřicházel, tak jsem vyrazil na bar objednat a ženská na mě něco vychrlí a já vůbec nerozumím, tak to zkusí ještě 2x a prostě vůbec a pak řekne „No food tonight“ heh tomu jsem už rozuměl :-). Skotská angličtina je vážně peklo.
22. května
Dnešní hotel byl asi ten nejhorší co jsme za výlet měli, za tu cenu kdyby někdo nabízel takové ubytování u nás tak se mu všichni vysmějí. Cenově bych to ohodnotil na ubytovnu za 300 Kč a tady za to chtěli skoro 2000 Kč. Ranní sprcha na studeno, protože po namydlení hlavy přestala téct teplá voda, ale na druhou stranu mě to krásně probudilo :-). K tomu snídaně komplet plavala v ojeli, ale co už. Ivka se chvíli bavila s paní ohledně snížení ceny za tu studenou vodu a asi to bude mít ještě dovětek emailem, ale tahle na dálku toho už nevyřeší si myslím.
Dnešní plán je pouze navštívit jezero Kieder Water před národním parkem Northumberland a pak se dostat co možná nejblíže New Castlu, kde máme zítra trajekt.
Vybíráme malé cestičky a popravdě sice to už není taková podívaná, ale jízda je velmi příjemná a oba si ji hodně užíváme.
Dost nás mrzí, že jsme si nikde nestihli vyfotit pravý skotský skot. Cestou jsme jich pár viděli, ale při každé příležitosti jsme si říkali: „Jo určitě bude někde lepší výhled, atd..“ jenže nebyl. A najednou jsme kousek od hranic mezi Skotskem a Anglií a fotka nikde, když v tom Ivka brzdí a říká mrkni vpravo. Fůha relativně kousek od nás pár kousků si spokojeně lebedí. Mám rád tyhle emo krávy :-).
Někdy odpoledne projíždíme hranicí mezi Skotskem a Anglií a nějak nám dochází, že letošní Skotsko je už za námi a nás čeká pouze cesta domů. Cestou zkoušíme ještě náhodný hrad, ale bohužel nebyl tak super jak ten ve Skotsku.
Povinná zastávka u jezera, které bylo dnešním plánem a hurá najít nějaké ubytování. Jelikož jsme za celou cestu tak rozmlsaní B&B, tak místo kempu volíme guest house v městečku Bellingham. Za 60 liber i se snídaní a podle mě asi nejlepší ubytování co jsme za celý výlet měli!
23. května
Ráno jsem si dali hodně na čas, protože trajekt je vzdálený plus mínus 90 kilometrů a mezi ním a námi není nic moc zajímavého. Na druhou stranu tohle bylo vážně nejlepší poměr cena výkon bydlení, kde jsme spali. Byla to rádoby chatička (no spíš chatkový tábor) na kraji vesnice, která byla obehnaná louky s koňmi a ovcemi.
Cestu moc neplánujeme, jen se vyhýbáme hlavním silnicím a spíš volíme menší silničky. Stavíme na pláži kousek od trajektu a tam padá návrh jet rovnou na trajekt a nalodit se dříve, protože v té době jsme stále měli více než tři hodinu do odjezdu. Plán super a za dalších 20 minut jsme již najížděli na trajekt. Kde byl stejný styl jak na prvním trajektu a to tu máš ráčny a udělej si sám, ale my už staří mazáci to měli během chvilky hotové.
Máme krapet dražší kabinu oproti posledně (levné již nebyly) a je to hodně poznat. Máme tak 2x více místa a hlavně jsme v 6 patře, ne v druhém jak posledně.
Teď už nás jen čeká Explore Kitchen a hurá na kutě. Zítra máme před sebou dálnicový maraton. Jsem zvědavý co báwo dá. Cestou sem jsme jeli maximálně 110 km/h, spíš kolem 100 km/h a teď by jsme chtěli rychlost zvednou tak na 110-120 km/h, tak se uvidí.
24-25. května
Dálnice a dálnice! V Německu bereme pension na přespání a další den znovu hurá dálnice! Celkem mě pobavilo přivítání naší rodné vlasti. Sotva jsme přejeli hranice strhla se velká průtrž, kterou se nám podařilo projet, ale následně nás honila až do Brna :-). Teda takové přivítání jsem vážně nečekal :-).
Shrnutí
Co bych řekl na závěr. Strašně děkujeme všem co nám na cestě pomohli, musím říct, že takhle ochotné lidi jen tak člověk nenajde :-), ale pravda že tohle říkám každý trip. Jinak Skotsko je vážně nádherné hodně ve stylu Norska, jen prostě za mě Norsko je moje srdcovka! Zde mi bohužel přišlo, že bylo moc turistů na tak „malé“ ploše.